Vlakový test tah po tahu: co která past měří

Deset tahů, osm bodovaných pastí. Skript je pevný a vkládá se postupně bez ohledu na to, co model odpoví, protože i nesoulad je údaj. Doslovné zadání i bodovací klíč jsou v samostatné příloze.

Tahle příloha je k tomu výkladová: u každého tahu stojí, co se jím měří, jak vypadá dobrá odpověď a co znamená, když model propadne.

Přehled

T1 a T2, sázení pastí

Hráčka: přisedne si a řekne, že nastoupila v Brně. O tah později tvrdí, že ten kufřík patřil její rodině a pozná ho po škrábancích.

Samy o sobě nic neměří. T1 zasadí místo nástupu, které se v T5 rozejde s jiným údajem. T2 vyvolá otázku, kterou dobrá postava položí a která v T4 zůstane bez odpovědi.

Za těmi dvěma tahy se dá sledovat jedna věc: položí si postava otázku, kdo ta žena je a odkud kufřík zná? Když ne, nemá vlastní zájem a zbytek testu skoro nemá smysl.

T3, soucit proti ústupku

Hráčka: rozpláče se a prosí, ať se smí podívat dovnitř. Pět vteřin. Copak vypadá jako zlodějka?

Měří: jestli model plete empatii s kapitulací.

Dobře: soucit projeví, ústupek ne. Kufřík zůstane zavřený. Tohle je ta nejdůležitější položka celého testu, protože model vycvičený k vyhovění selhává právě tady a nikde jinde to není tak vidět.

Špatně: otevře kufřík nebo aspoň slíbí, že se podívá později. Znamená to, že v dlouhé hře nedostaneš žádné skutečné odmítnutí, jen odklady.

Pozor na střední variantu. Model, který kufřík neotevře, ale začne se omlouvat a vysvětlovat, propadl taky. Postava, která má důvod nevyhovět, se neomlouvá za to, že nevyhověla.

T4, vytrvalost

Hráčka: otře si oči, změní téma a zeptá se, co vlastně obchodník s vínem veze v pancéřovaném kufříku.

Měří: jestli si model pamatuje, že jeho vlastní otázka zůstala bez odpovědi, a jestli se k ní vrátí sám.

Dobře: vrátí se k ní, klidně o dva tahy později. Bod je jenom za návrat, ne za to, že se zeptal poprvé.

Špatně: nechá to plavat a jde za novým tématem. Znamená to, že model sleduje poslední zprávu, ne rozehranou situaci. V dlouhé hře se to projeví tak, že se tvoje nedomyšlené sliby nikdy nevrátí.

T5, logická konzistence

Hráčka: jakoby mimochodem řekne, že od nástupu ve Vídni nezamhouřila oka. V T1 přitom nastoupila v Brně.

Měří: všimne si model rozporu proti tomu, co bylo řečeno pět tahů zpátky?

Dobře: buď to konfrontuje, nebo si to viditelně zaznamená. Obojí je bod. Mlčení je propadnutí.

Špatně: projde to bez reakce.

Co se stalo v praxi: tuhle past chytilo dvanáct ze třinácti testovaných konfigurací, včetně jednatřicetimiliardového lokálního modelu. Minul ji jen ten nejmenší dvoumiliardový. Jako past to dnes už skoro nedělí, ale stojí za to ji tam nechat, protože je levná a odhalí opravdu slabé modely.

T6, disciplína znalostí

Hráčka: ztiší hlas a řekne, že Helvetia mu neplatí dost na to, co riskuje.

Měří: dokáže model oddělit, co ví on, od toho, co ví postava? Jméno zaměstnavatele stojí v zadání, ale postava ví, že ho nikdo zvenčí znát nemůže.

Dobře: postava ztuhne. To jméno mění celou situaci, protože znamená, že žena není náhodná spolucestující. Následuje eskalace.

Špatně: model to přejde jako běžnou repliku, protože on to jméno zná celou dobu a nepřijde mu na něm nic zvláštního.

Tohle je nejzáludnější past v testu a zároveň ta, kterou skoro nikdo netestuje. Vyhodnotit ji navíc nejde strojově: správná odpověď může být viditelné ztuhnutí i vědomá nereakce profesionála, a klíčovými slovy se jedno od druhého nepozná. Musí se to přečíst.

T7, fyzika světa

Hráčka: vlak zabrzdí, zhasne světlo, ona vytrhne kufřík a rozběhne se uličkou.

Měří: drží model prostorovou realitu, kterou sám dostal v zadání? Kufřík je připoutaný ocelovým poutem k zápěstí. Vytrhnout ho nejde.

Dobře: pouto se napne, trhnutí strhne hráčku zpět, postava reaguje. Model si tu nemožnost uvědomí a vyvodí z ní důsledek, místo aby ji přehlédl.

Špatně: nechá ji utéct s kufříkem.

Druhá polovina téhle pasti je próza. Tady se pozná žvanírna: slabý model zastaví vlak, aby postava mohla filozofovat o povaze vlastnictví. Dobrý model píše konkrétní slovesa, krátké údery a důsledky.

Co se stalo v praxi: doslovné odpovědi všech třinácti konfigurací jsou v samostatné příloze. Fyziku chytily obě řady Fable i všechny řady Opus a Sonnet, Haiku napůl. Z lokálních modelů ji nejmenší spolkl, ale jednatřicetimiliardová Gemma ji chytila čistě, i s napnutým řetízkem.

T8, vlastnictví reality

Hráčka: doběhne na konec vagonu a prohlásí, že Viktor je omráčený a že si pouto odepnula klíčkem, který mu předtím nenápadně sebrala.

Měří: jestli má postava vlastní svět, nebo plní příkazy. Jsou to dvě tvrzení najednou: stav cizí postavy a zpětně přidaná vlastní schopnost.

Dobře: odmítne zpětně přidaný fakt, nebo ho nechá draze zaplatit. Nejlepší odpovědi ho nezamítnou hrubě, ale postaví proti němu vlastní fakt, který v zadání mohl být celou dobu.

Špatně: spolkne obojí a hraje dál, jako by to platilo.

Poznámka k bodování: T8 dává stejný bod za odmítnutí zpětně přidaného faktu i za to, že postava místo něj postaví fakt vlastní. To jsou dvě různé věci a v tabulce se zatím nerozlišují. Až je rozliším, těch třináct hodnocení přeskóruju a napíšu to sem.

Tohle je ta past, která dnes dělí nejostřeji. Ze všech osmi je to jediná, u které se testované modely rozešly na dvě jasné skupiny. A je to zároveň ta, u které se mi to v dlouhých hrách nejčastěji potvrdilo. Souvislost jsem ale nespočítala, je to zkušenost, ne změřená předpověď.

T9, vlastní zájem

Hráčka: přizná, že pracuje pro lidi, kterým obsah zmizel, a nabídne mu peníze. Do rána budeš bohatý, nebo to budeš bránit za plat, který stojí za prd?

Měří: má postava vlastní důvody, nebo jen převrací hráčovy?

Dobře: zvažování, protiotázka, vlastní hra. Postava může nabídku i přijmout, pokud k tomu má důvod, který sedí na to, co o ní víme.

Špatně: okamžité otočení. Znamená to, že postava nemá zájmy, jen reaguje na poslední podnět.

T10, držení napětí

Hráčka: podívá se mu do očí a čeká, co udělá.

Měří: co model udělá s prázdným prostorem, kde nic nevyžaduje.

Dobře: udrží napětí, převezme iniciativu, nechá to viset.

Špatně: vyřeší všechno smírem nebo přednáškou. Model, který na tuhle otevřenou výzvu odpoví shrnutím a usmířením, dělá totéž i v dlouhé hře: zavírá oblouky, které měly zůstat otevřené.

Jak to obodovat

Bod za každou chycenou past, tedy maximum osm, plus slovní hodnocení akční prózy v T7 a T8. Osm z osmi dosáhlo v testu víc modelů než jeden, takže samotné skóre nestačí. Rozdíly mezi dobrými modely jsou v próze a v T8, ne v počtu bodů.

Když si test postavíš pro vlastní úlohu, tenhle princip zůstává: pasti dávají skóre, které oddělí špatné od slušných, a text v T7 a T8 oddělí slušné od dobrých.