Vějíř: první věta všech 284 pokračování

Zadání, originál byl v angličtině:

Pokračuj v tomhle příběhu zhruba sto dvaceti slovy. Neptej se
a nenabízej možnosti, prostě pokračuj ve vyprávění.

Byla doma a dodělávala nějakou drobnost, když někdo zaklepal
na dveře. Přešla přes pokoj a otevřela.

U každého modelu je první věta všech pokračování. Šest celých pokračování je na konci.

Jak se měřilo

Sedmnáct modelů běželo 10. září 2026, Grok 4.7 a Gemini 3.8 Flash 21. září, přes OpenRouter, bez systémového promptu, s teplotou 1,0 a stropem 4 000 tokenů. Uvažování bylo vypnuté všude, kde to rozhraní dovolí. Qwen 3.8 Max, GLM 5.3, GPT-6 Astra, Grok 4.6, Grok 4.7, Gemini 3.8 Flash a Liquid LFM 2.5 vypnout nedovolí.

Třídily dva samostatné běhy Claude Opus 5 na effortu high, který je sám jedním z testovaných modelů. Druhý běh neviděl výsledek prvního. Předmět na prahu značili tíž hodnotitelé. Déšť a rekvizity v článku jsou spočítané hledáním slov v celém textu pokračování.

Kategorie

Když postava patří do víc kategorií, rozhoduje, čím ve scéně je především. Dítě má přednost před tím, jestli ho hrdinka zná, a kdo přijde kvůli své práci, je doručovatel, i když má jméno. Nadpřirozeno přebíjí všechno ostatní, ale patří sem jen návštěvník, který sám nadpřirozený je: zmizí před očima nebo beze stopy, je mrtvý, je hrdinčina dvojnice. Nestačí, že odejde, zatímco se hrdinka dívá jinam, ani neobyčejný předmět nebo počasí.

	kdo je za dveřmi	vzorků
A	neznámý dospělý	129
B	někdo, koho zná	60
C	dítě	49
D	doručovatel v roli	30
E	nikdo, ale předmět na prahu	8
F	nikdo a nic	0
G	nadpřirozeno	8

Hodnotitelé se shodli na 279 vzorcích z 284.

Rozešli se na těchto vzorcích:

model	vzorek	první	druhý
ByteDance Seed 2.1 Turbo	7	neznámý dospělý	nadpřirozeno
DeepSeek V4 Pro	11	doručovatel v roli	někdo, koho zná
Google Gemini 3.8 Flash	15	doručovatel v roli	neznámý dospělý
Liquid LFM 2.5 2.6B	15	někdo, koho zná	neznámý dospělý
OpenAI GPT-6 Astra	10	doručovatel v roli	dítě

Souhrn

19 modelů, 284 pokračování. Řazeno od nejužšího vějíře.

model	nejčastější	podíl	kategorií	shoda slov
Alibaba Qwen 3.8 Max	dítě	100 %	1,0	0,37
MythoMax 13B (2023)	neznámý dospělý	87 %	2,0	0,16
Gemma 3 4B	neznámý dospělý	86 %	2,0	0,56
OpenAI GPT-5.6 Luna	neznámý dospělý	80 %	2,0	0,39
OpenAI GPT-6 Astra	dítě	77 %	3,5	0,35
OpenAI GPT-5.6 Sol	neznámý dospělý	67 %	3,0	0,40
Liquid LFM 2.5 2.6B	neznámý dospělý	63 %	4,0	0,09
Tencent Hunyuan 4	neznámý dospělý	60 %	4,0	0,13
xAI Grok 4.6	neznámý dospělý	60 %	2,0	0,13
ByteDance Seed 2.1 Turbo	neznámý dospělý	57 %	3,0	0,18
Anthropic Haiku 4.5	doručovatel v roli	53 %	3,0	0,21
Anthropic Opus 5	neznámý dospělý	53 %	3,0	0,21
Anthropic Sonnet 5	neznámý dospělý	53 %	3,0	0,25
Zhipu GLM 5.3	někdo, koho zná	53 %	4,0	0,20
xAI Grok 4.7	někdo, koho zná	53 %	4,0	0,30
DeepSeek V4 Pro	neznámý dospělý	40 %	5,0	0,16
MiniMax M3	neznámý dospělý	40 %	4,0	0,20
Moonshot Kimi K3	neznámý dospělý	40 %	6,0	0,13
Google Gemini 3.8 Flash	doručovatel v roli	30 %	5,0	0,19

Podíl i počet kategorií jsou průměr obou hodnotitelů. Proto tu stojí hodnoty jako 3,5 kategorie a proto podíly nevycházejí na patnáctiny. Kde se hodnotitelé rozešli, vypisuje se zařazení prvního z nich.

Shoda slov je průměrný překryv množin slov první věty přes všechny dvojice vzorků jednoho modelu. Počítá se z anglického originálu, ne z překladu. Měří opakování slov, ne opakování nápadu, a v článku je ukázané, že se ty dvě věci rozcházejí.

První věta po modelech

Alibaba Qwen 3.8 Max

dítě 15×

	první věta
1	Na schodu stál chlapec, kterého předtím neviděla, tak desetiletý, s vlasy tmavými od deště a plátěnou taškou přitisknutou k hrudi.
2	Na schodu stál chlapec, kterého roky neviděla, kabát vlhký od deště a v očích tutéž nejistou naději, jakou míval.
3	Na schodu stál chlapec, kterého roky neviděla, a držel papírovou obálku vlhkou od deště.
4	Na schodu stál chlapec, kterého neviděla od dětství, ztmavlý deštěm a udýchaný.
5	Na schodu stál chlapec, kterého neviděla od dětství, déšť mu tmavil ramena a pod paží měl papírový balíček.
6	Na schodu stál chlapec, kterého dvacet let neviděla, a přesto ho hned poznala podle křivé jizvy nad obočím.
7	Na schodu stál chlapec, kterého předtím neviděla, a držel odřenou obálku zapečetěnou modrým voskem.
8	Na schodu stál chlapec ne starší deseti let, kabát vlhký od deště, a držel obálku zapečetěnou červeným voskem.
9	Na schodu stál chlapec, kterého roky neviděla, kabát tmavý deštěm, ruce prázdné.
10	Na schodu stál chlapec ne starší deseti let a držel obálku na přehybech měkkou od ohmatání.
11	Na schodu stál chlapec, kterého roky neviděla, kabát tmavý deštěm a papírový balíček přitisknutý k hrudi.
12	Na schodu stál chlapec, kterého dvacet let neviděla, a přesto ho hned poznala podle jizvy přes obočí.
13	Na schodu stál chlapec v kabátě tmavém od deště a držel obálku barvy smetany.
14	Na schodu stál chlapec, kterého roky neviděla, kabát ztmavlý deštěm a v očích tutéž tichou naléhavost, jakou si pamatovala.
15	Na schodu stál chlapec, kterého nikdy neviděla, a držel obálku poskvrněnou deštěm.

Kde první věta sama nestačí na zařazení nebo na to, jestli návštěvník něco přinese, rozhoduje tohle místo z celého pokračování:

9: „Světlo z kuchyně zachytilo okraj složeného papíru, který nakonec vytáhl z kapsy.“

MythoMax 13B (2023)

neznámý dospělý 13×, někdo, koho zná 2×

	kdo	první věta
1	neznámý dospělý	Na druhé straně stál vysoký, mohutný muž v černém obleku.
2	neznámý dospělý	Stál tam vysoký svalnatý muž v černé kožené bundě a džínách, pohled pronikavý a vystupování výhružné.
3	neznámý dospělý	Byla to sousedka, starší žena, kterou moc dobře neznala.
4	někdo, koho zná	Stál tam soused od vedle a tvářil se trochu nervózně.
5	neznámý dospělý	Na druhé straně stál muž, kterého nikdy předtím neviděla.
6	neznámý dospělý	Na druhé straně dveří stál muž, vysoký, s drsnými rysy a vřelým úsměvem.
7	někdo, koho zná	Byla to sousedka Jane, stála na prahu a vypadala rozrušeně.
8	neznámý dospělý	Na druhé straně stál muž, kterého nepoznávala, ale bylo na něm něco povědomého.
9	neznámý dospělý	Na druhé straně stál muž a držel malý balíček.
10	neznámý dospělý	Na prahu stál mladý muž s očima rozšířenýma strachem.
11	neznámý dospělý	„Můžu vám pomoct?“
12	neznámý dospělý	Na prahu stál muž, kterého nepoznávala.
13	neznámý dospělý	Poryv větru rozehnal po verandě papíry a ona rychle vystoupila ze dveří a kryla se před tím nečekaným náporem.
14	neznámý dospělý	Na prahu stál vysoký hubený muž v zeleném kabátě a klobouku.
15	neznámý dospělý	Na druhé straně stála vysoká temná postava v dlouhém černém kabátě a klobouku se širokou krempou.

Kde první věta sama nestačí na zařazení nebo na to, jestli návštěvník něco přinese, rozhoduje tohle místo z celého pokračování:

11: „zeptala se ženy středního věku, která stála na prahu“
13: „Vzhlédla a uviděla na prahu mladého muže“

Gemma 3 4B

neznámý dospělý 12×, někdo, koho zná 2×

Vzorek 1 chybí, volání skončilo chybou. Čísla jsou z běhu, ne pořadí v tabulce.

	kdo	první věta
2	neznámý dospělý	Na verandě stál muž, déšť mu lepil tmavé vlasy na čelo.
3	neznámý dospělý	Na její verandě stál muž, déšť mu lepil tmavé vlasy na čelo.
4	neznámý dospělý	Na verandě stál mladý muž, déšť mu lepil tmavé vlasy na čelo.
5	neznámý dospělý	Na verandě stál mladý muž, déšť mu lepil tmavé vlasy na čelo.
6	někdo, koho zná	Na její verandě stála postava zahalená pozdním odpoledním mrholením.
7	neznámý dospělý	Na verandě stál muž, déšť mu lepil tmavé vlasy na čelo.
8	neznámý dospělý	Na její verandě stál muž, déšť mu lepil tmavé vlasy na čelo.
9	neznámý dospělý	Na její verandě stál muž, déšť mu lepil tmavé vlasy na čelo.
10	neznámý dospělý	Na její verandě stál muž, déšť mu lepil tmavé vlasy na čelo.
11	neznámý dospělý	Na verandě stál muž zahalený v těžkém tmavém kabátě, přestože svítilo pozdní odpolední slunce.
12	někdo, koho zná	Postava se rýsovala proti šedému odpolednímu světlu.
13	neznámý dospělý	Postava se rýsovala proti šedému odpolednímu světlu.
14	neznámý dospělý	Na verandě stál muž, déšť mu lepil tmavé vlasy na čelo.
15	neznámý dospělý	Na její verandě stál muž, déšť mu lepil tmavé vlasy na čelo.

Kde první věta sama nestačí na zařazení nebo na to, jestli návštěvník něco přinese, rozhoduje tohle místo z celého pokračování:

6: „Byl to Silas, se zachmuřenou tváří, a svíral promáčenou obálku.“
12: „Byl to Silas, tvář mu zakrývala široká krempa klobouku.“

OpenAI GPT-5.6 Luna

neznámý dospělý 12×, dítě 3×

	kdo	první věta
1	dítě	Na prahu stál chlapec v kabátě tmavém od deště a svíral malou dřevěnou krabičku.
2	neznámý dospělý	Pod světlem verandy stál cizinec, na kabátě se mu třpytil déšť.
3	dítě	Na prahu stál chlapec v kabátě tmavém od deště a svíral dřevěnou krabičku oběma rukama.
4	neznámý dospělý	Na schodu stál cizinec, na kabátě se mu leskl déšť a v obou rukou opatrně držel malou dřevěnou krabičku.
5	neznámý dospělý	Pod světlem verandy stál cizinec, na kabátě se mu leskl déšť.
6	neznámý dospělý	Pod světlem verandy stál cizinec, na kabátě se mu třpytil déšť.
7	neznámý dospělý	Na schodu stál cizinec, déšť mu tmavil kabát a stříbřil vlasy.
8	neznámý dospělý	Na schodu stál cizinec, na kabátě se mu leskl déšť a v dlani mu ležel malý mosazný klíč.
9	neznámý dospělý	Na schodu stál cizinec, na kabátě se mu leskl déšť a v obou rukou svíral malou dřevěnou krabičku.
10	neznámý dospělý	Na schodu stál muž, déšť mu tmavil kabát a kapal z krempy klobouku.
11	neznámý dospělý	Na schodu stál cizinec, déšť mu tmavil kabát a stříbřil vlasy.
12	dítě	Na schodu stál chlapec ve žluté pláštěnce a odkapával na rohožku.
13	neznámý dospělý	Na verandě stál cizinec, na kabátě se mu leskl déšť a pod paží měl malou dřevěnou krabičku.
14	neznámý dospělý	Pod světlem verandy stál cizinec a držel kartonovou krabici ztmavlou deštěm.
15	neznámý dospělý	Na prahu stál muž v kabátě tmavém od deště a držel malou dřevěnou krabičku.

OpenAI GPT-6 Astra

dítě 11×, nadpřirozeno 2×, doručovatel v roli 1×, nikdo, ale předmět na prahu 1×

	kdo	první věta
1	dítě	Na prahu stál chlapec a držel modrou misku, kterou to ráno rozbila.
2	dítě	Na prahu stál chlapec a držel rendlík.
3	nadpřirozeno	Na prahu stál chlapec a držel červenou palčici, kterou před třiceti lety ztratila.
4	dítě	Na prahu stál chlapec a držel rendlík.
5	dítě	Na prahu stál chlapec a držel rendlík.
6	nadpřirozeno	Žena venku držela modrý kufr s ulomeným zámkem.
7	dítě	Na prahu stál chlapec a držel skleněnou zavařovačku.
8	dítě	Na schodu stál malý chlapec a držel zavařovačku plnou deště.
9	dítě	Na prahu stál chlapec a držel modrý deštník, který pohřbila s otcem.
10	doručovatel v roli	Na schodu stál poslíček a držel modrou misku, kterou to ráno rozbila.
11	dítě	Na schodu stál chlapec se žlutým deštníkem, přestože byl večer suchý.
12	dítě	Chlapec na schodu držel skleněnou zavařovačku plnou deště, přestože bylo jasné suché odpoledne.
13	dítě	Na schodu stál chlapec a držel rendlík oběma rukama.
14	dítě	Na prahu stál chlapec a držel červenou palčici, kterou před čtyřiceti lety ztratila.
15	nikdo, ale předmět na prahu	Na prahu stál modrý kufr, který si matka vzala, když před třiadvaceti lety odešla.

Kde první věta sama nestačí na zařazení nebo na to, jestli návštěvník něco přinese, rozhoduje tohle místo z celého pokračování:

3: „praskající led, jeho ruka, která se vysmekla“
6: „Měla na sobě stejný snubní prsten, ale ruce bez jizev.“

OpenAI GPT-5.6 Sol

neznámý dospělý 10×, dítě 4×, nikdo, ale předmět na prahu 1×

	kdo	první věta
1	neznámý dospělý	Pod světlem verandy stál muž, déšť mu stříbřil kabát.
2	neznámý dospělý	Pod světlem verandy stál mladý muž, z tmavých vlasů mu kapal déšť.
3	neznámý dospělý	Na schodu stál muž, na tmavém kabátě se mu leskl déšť.
4	dítě	Na schodu stál chlapec promáčený deštěm a v obou rukou svíral červenou šálu.
5	neznámý dospělý	Pod světlem verandy stál cizinec, na ramenou se mu leskl déšť.
6	dítě	Na schodu stál chlapec promáčený deštěm a svíral promáčklou plechovou krabičku.
7	neznámý dospělý	Na schodu stál muž, na kabátě se mu leskl déšť.
8	neznámý dospělý	Na schodu stál muž, na tmavém kabátě se mu leskl déšť.
9	nikdo, ale předmět na prahu	Na verandě nikdo nestál.
10	dítě	Na schodu stál chlapec ve žluté pláštěnce, přestože byl jasný večer.
11	neznámý dospělý	Na schodu stál muž, na tmavém kabátě se mu leskl déšť.
12	neznámý dospělý	Na schodu stál mladý muž, z vlasů mu na tmavý vlněný kabát kapala dešťová voda.
13	neznámý dospělý	Na schodu stál muž, na kabátě se mu leskl déšť.
14	dítě	Na schodu stál chlapec, z tmavých vlasů mu kapal déšť.
15	neznámý dospělý	Na schodu stál muž v kabátě tmavém od deště a držel malou dřevěnou krabičku.

Kde první věta sama nestačí na zařazení nebo na to, jestli návštěvník něco přinese, rozhoduje tohle místo z celého pokračování:

9: „Na rohožce ležel jen úzký balíček zabalený v hnědém papíru a převázaný stříbrnou nití.“

Liquid LFM 2.5 2.6B

neznámý dospělý 9×, někdo, koho zná 3×, nadpřirozeno 2×, nikdo, ale předmět na prahu 1×

	kdo	první věta
1	neznámý dospělý	Postava u prahu se nehnula, dokud jejich příchod neohlásilo plechové cinknutí klíčů.
2	neznámý dospělý	Postava otálela v bledém prahu, po ošlehané tváři jí tančily stíny, jak vstupovala do teplé záře.
3	nadpřirozeno	Postava vstoupila do úzké chodby zalité kaluží jantarového světla lampy, které se rozlévalo pod prahem.
4	neznámý dospělý	Dveře se otevřely dovnitř a odhalily postavu zahalenou stínem, s tváří skrytou pod kloboukem se širokou krempou.
5	neznámý dospělý	Stál na prahu chodby a svíral otlučený kufr.
6	nadpřirozeno	Přešla pokoj a otevřela je, za nimi úzká chodba osvětlená jedinou plynovou lampou.
7	neznámý dospělý	Dveře se zvolna otevřely dovnitř a odhalily jen stíny a vrzání starých prken.
8	neznámý dospělý	Postava stojící ve dveřích byla vysoká a měla na sobě neznámý tmavý kabát.
9	někdo, koho zná	Na verandě stála postava promáčená náhlým lijákem.
10	neznámý dospělý	Zarazila se uprostřed práce, smetla závoj šedého prachu ze zdobené římsy nad krbem a couvla.
11	někdo, koho zná	Jdeš brzy,“ řekl, ačkoli v tom slově leželo něco nevyřčeného.
12	nikdo, ale předmět na prahu	Chodba za nimi byla tmavá, jen slabá záře z kuchyňské lampy se rozlévala po obnošených prknech podlahy.
13	neznámý dospělý	Postava zaváhala před prahem a nejistě přešlápla.
14	neznámý dospělý	Přešla pokoj a otevřela je, za nimi silueta postavy orámovaná měkkým světlem lampy.
15	někdo, koho zná	Chodbu zalilo ticho, když vstoupila na rohožku, a ozvěna za ní dozněla.

Kde první věta sama nestačí na zařazení nebo na to, jestli návštěvník něco přinese, rozhoduje tohle místo z celého pokračování:

3: „v očích se mu zrcadlilo něco mnohem staršího než lidský věk … dvě studené ruce ji chytily za límec a táhly ji do hlubin“
6: „cítila, jak jí na ramena doléhají staletí … a zapečetila za nimi portál“
7: „Venku se rýsovala postava zahalená do tmavé látky, tvář skrytá pod kloboukem se širokou krempou“
9: „Marcus se opíral o stěnu v chodbě … Vypadal mladší, než čekala“
10: „Cizinec pod blikající žárovkou v chodbě vypadal hmotně, vysoká postava v tvídovém fraku.“
12: „podívala se kukátkem a uviděla na rohožce vedle dveří zásilku v krabici“
15: „Vyměnili si pohled, ve kterém byla stará rivalita obrácená v neochotný respekt … jejich společné minulosti“

Tencent Hunyuan 4

neznámý dospělý 9×, doručovatel v roli 2×, někdo, koho zná 2×, nikdo, ale předmět na prahu 2×

	kdo	první věta
1	doručovatel v roli	Byla doma a dodělávala nějakou drobnost, když někdo zaklepal na dveře.
2	neznámý dospělý	Přešla pokoj a otevřela je.
3	neznámý dospělý	Stál tam muž, kterého nepoznávala, a držel malý balíček zabalený v hnědém papíru.
4	neznámý dospělý	Byla doma a dodělávala nějakou drobnost, když někdo zaklepal na dveře.
5	neznámý dospělý	Do chodby vtrhl poryv studeného vzduchu.
6	neznámý dospělý	Stál tam muž.
7	neznámý dospělý	Venku skučel vítr a muž stojící na její verandě byl promoklý na kost.
8	někdo, koho zná	Za ním se leskla mokrá ulice a chytala oranžovou záři pouliční lampy.
9	neznámý dospělý	Na její verandě stál muž v pomačkaném kabátě a svíral koženou brašnu.
10	nikdo, ale předmět na prahu	Chodba byla prázdná, jen na rohožce ležel malý balíček.
11	neznámý dospělý	Na verandě stál muž s tváří tak nepochopitelně a děsivě podobnou Nettiině.
12	nikdo, ale předmět na prahu	Na prahu stála malá stará dřevěná krabička, kterou nepoznávala, bez doručovacího štítku a bez vzkazu.
13	doručovatel v roli	Venku stál muž a držel malý úhledně zabalený balíček.
14	neznámý dospělý	Byla doma a dodělávala nějakou drobnost, když někdo zaklepal na dveře.
15	někdo, koho zná	Do okenních tabulek bušil déšť, když odsunula závoru.

Kde první věta sama nestačí na zařazení nebo na to, jestli návštěvník něco přinese, rozhoduje tohle místo z celého pokračování:

1: „Zásilka pro Elaru?“
2: „Stál tam vysoký štíhlý muž s rezavým plnovousem a trochu nervózním úsměvem. Nepoznávala ho“
4: „Na rohožce stál muž promočený na kost … Vzhlédla, aby se zeptala, kdo je“
5: „Muž, který tam stál, byl cizinec“
8: „Myslela jsem, že jsi odjel z města“
13: „Když se s kurýrem rozloučila“
14: „Déšť bičoval verandu a máčel cizince, který tam stál.“
15: „Byl to Elias, muž, kterého deset let neviděla“

xAI Grok 4.6

neznámý dospělý 9×, někdo, koho zná 6×

	kdo	první věta
1	neznámý dospělý	Na prahu stála mladá žena s vlasy promáčenými deštěm a zoufalstvím v očích.
2	neznámý dospělý	Na prahu stál cizinec, muž po čtyřicítce s laskavýma, ale unavenýma očima.
3	neznámý dospělý	Stál tam cizinec, mladý muž s tmavými vlasy a pronikavým pohledem.
4	neznámý dospělý	Na prahu stál starší pán, kterého nepoznávala.
5	neznámý dospělý	Na verandě stál cizinec, z klobouku mu kapal déšť.
6	neznámý dospělý	Otevřela dveře a za nimi stála mladá žena s vlasy rozfoukanými větrem a úzkostí ve tváři.
7	někdo, koho zná	Na druhé straně stála Sarah, kamarádka z dětství, kterou přes deset let neviděla.
8	někdo, koho zná	Ve dveřích stál muž v obnošeném kabátě, z klobouku mu kapal déšť.
9	někdo, koho zná	Přivítala ji známá tvář z minulosti s váhavým úsměvem.
10	neznámý dospělý	Na prahu stála vysoká postava v tmavém kabátě, tvář skrytou pod kloboukem.
11	neznámý dospělý	Otevřela dveře a ztuhla.
12	někdo, koho zná	Za dveřmi stála stará známá, kterou roky neviděla.
13	někdo, koho zná	Přivítala ji známá tvář: kamarádka z vysoké, nečekaně a se širokým úsměvem.
14	někdo, koho zná	Když otevřela dveře, uviděla vysokou postavu rýsující se proti světlu pouliční lampy.
15	neznámý dospělý	Na prahu stál cizinec s laskavýma očima a knihou v kožené vazbě.

Kde první věta sama nestačí na zařazení nebo na to, jestli návštěvník něco přinese, rozhoduje tohle místo z celého pokračování:

8: „Oči měl povědomé, ale nedokázala ho hned zařadit. … Vrátily se vzpomínky“
11: „Na prahu stála žena, kterou nikdy předtím neviděla“
14: „Byla to její dávná spolubydlící z koleje, kterou patnáct let neviděla.“

ByteDance Seed 2.1 Turbo

neznámý dospělý 9×, někdo, koho zná 4×, nadpřirozeno 2×

	kdo	první věta
1	někdo, koho zná	Na schodu stála sousedka z dětství, paní Haleová, která se před patnácti lety odstěhovala na druhý konec země a od té doby o sobě nedala vědět.
2	neznámý dospělý	Na schodu stála žena, kterou nepoznávala, zabalená v roztřepeném vlněném kabátě a svírající promáčklou plechovou krabičku.
3	neznámý dospělý	Na verandě stála žena, kterou nikdy neviděla, déšť jí lepil prameny stříbrných vlasů k čelu a v rukou svírala potrhanou knihu v kožené vazbě převázanou roztřepenou hedvábnou stuhou.
4	někdo, koho zná	Na schodu stála Mara, bývalá sousedka odvedle, která se před třemi lety odstěhovala přes celou zemi a od hádky o ztracenou památku se neozvala.
5	neznámý dospělý	Postava na schodu nebyl doručovatel, kterého napůl čekala, ale žena tak podobná její mrtvé matce, že se jí zatajil dech.
6	neznámý dospělý	Na verandě stála žena, kterou nikdy předtím neviděla, na pláštěnce zbytky mrholení z ranní bouřky, a držela malou promáčklou kovovou krabičku.
7	neznámý dospělý	Na její verandě stála žena s toutéž vybledlou jizvou přes levé obočí a týmž stříbrným pramenem na spánku, tedy s rysy, které znala jen ze starých fotografií matky, o kterou přišla před dvaceti lety.
8	neznámý dospělý	Na schodu stál mladý cizinec, oči rozzářené poznáním, a držel obnošenou dřevěnou krabičku převázanou roztřepenou stuhou.
9	neznámý dospělý	Na schodu stál cizinec v obnošeném vlněném kabátě a držel knihu v kožené vazbě, na obálce zlatě vyražené matčino jméno.
10	někdo, koho zná	Na schodu stál soused z dětství, pan Hale, vlněný kabát poprášený prvním jemným sněhem sezony a v ošlehaných dlaních malou zabalenou krabičku.
11	neznámý dospělý	Byla doma a dodělávala nějakou drobnost, když někdo zaklepal na dveře.
12	někdo, koho zná	Na verandě stála její učitelka ze třetí třídy, paní Haleová, stříbrné vlasy rozcuchané větrem a v jedné ruce zmuchlaná manilová obálka.
13	neznámý dospělý	Na verandě stála žena, kterou nikdy neviděla, zabalená v roztřepeném vlněném kabátě, a držela potrhaný kožený zápisník převázaný motouzem.
14	nadpřirozeno	Na verandě stála žena, kterou nikdy nepotkala, kabát pokropený dešťovými kapkami, přestože ještě před deseti minutami bylo jasno, a v rukou promáčklou kovovou krabičku převázanou roztřepeným motouzem.
15	nadpřirozeno	Na verandě stála žena, kterou nikdy předtím neviděla, kabát poprášený jemným sněhem, který do té roční doby nepatřil, přestože ráno bylo teplo a jasno.

Kde první věta sama nestačí na zařazení nebo na to, jestli návštěvník něco přinese, rozhoduje tohle místo z celého pokračování:

11: „Na schodu stála žena, kterou nepoznávala“
14: „Zamrkala, a když se jí zrak znovu projasnil, byla veranda prázdná, na vlhkých prknech ani stopa, žádný zvuk vzdalujících se kroků.“
15: „Než stačila mrknout, byla veranda prázdná a sníh už se vpíjel do dřeva.“

Anthropic Haiku 4.5

doručovatel v roli 8×, někdo, koho zná 4×, neznámý dospělý 3×

	kdo	první věta
1	neznámý dospělý	Na verandě stál starý muž, kterého nepoznávala.
2	někdo, koho zná	Na verandě stála její stará sousedka Margaret a svírala keramickou mísu přikrytou alobalem.
3	někdo, koho zná	Na její verandě stála žena, kterou patnáct let neviděla.
4	doručovatel v roli	Na prahu stál mladý kurýr promoklý deštěm a držel ohmatanou manilovou obálku.
5	doručovatel v roli	Byla doma a dodělávala nějakou drobnost, když někdo zaklepal na dveře.
6	doručovatel v roli	Na její verandě stál rozvážkový řidič a držel velkou kartonovou krabici.
7	někdo, koho zná	Na jejím prahu stála žena, kterou patnáct let neviděla.
8	doručovatel v roli	Na verandě stál rozvážkový řidič a držel malý balíček zabalený v hnědém papíru.
9	neznámý dospělý	Byla doma a dodělávala nějakou drobnost, když někdo zaklepal na dveře.
10	neznámý dospělý	Byla doma a dodělávala nějakou drobnost, když někdo zaklepal na dveře.
11	někdo, koho zná	Na jejím prahu stála Sarah, spolubydlící z koleje, držela odřený kožený kufr a vypadala vyčerpaně.
12	doručovatel v roli	Na její verandě stál rozvážkový řidič s balíkem v ruce a tvářil se uštvaně.
13	doručovatel v roli	Byla doma a dodělávala nějakou drobnost, když někdo zaklepal na dveře.
14	doručovatel v roli	Na její verandě stál doručovatel a držel malou kartonovou krabici.
15	doručovatel v roli	Na její verandě stál mladý muž v poštovní uniformě a držel podložku s papíry a malý balíček.

Kde první věta sama nestačí na zařazení nebo na to, jestli návštěvník něco přinese, rozhoduje tohle místo z celého pokračování:

5: „Na verandě stál řidič rozvozu a držel velkou kartonovou krabici.“
9: „Na její verandě stál mladý muž, promočený deštěm.“
10: „Na verandě stála žena v tmavém kabátě, z vlasů jí kapal déšť. Její tvář byla neznámá“
13: „Na její verandě stál řidič rozvozu s deskami na podpisy v ruce a držel velkou kartonovou krabici.“

Anthropic Opus 5

neznámý dospělý 8×, někdo, koho zná 4×, dítě 3×

	kdo	první věta
1	dítě	Na schodu stál chlapec, tak jedenáct dvanáct let, a držel kolo z bicyklu jako obětinu.
2	někdo, koho zná	Muž na schodu držel klobouk v obou rukou a pomalu otáčel krempou, jako by ho jen ona držela na nohou.
3	někdo, koho zná	Na schodu stál soused, držel zapékací mísu zabalenou do utěrky a tvářil se lehce rozpačitě.
4	dítě	Byla doma a dodělávala nějakou drobnost, když někdo zaklepal na dveře.
5	neznámý dospělý	Muž na schodu držel její poštu, celý svazek, pokropený deštěm a trochu zkroucený.
6	někdo, koho zná	Muž na schodu držel klobouk v obou rukou a pomalu otáčel krempou a ona ještě dřív, než promluvil, věděla, že se ve světě něco uvolnilo.
7	neznámý dospělý	Na schodu stál muž s deštěm ve vlasech a držel si kartonovou krabici o bok.
8	neznámý dospělý	Na schodu stála žena, kabát zapnutý až ke krku, a držela si kartonovou krabici o bok.
9	neznámý dospělý	Na schodu stála žena s deštěm ve vlasech a držela si kartonovou krabici o bok.
10	neznámý dospělý	Na schodu stála žena, vlasy tmavé deštěm přilepené k čelu, a držela kartonovou krabici oběma rukama.
11	neznámý dospělý	Muž na schodu držel její poštu, celý svazek stažený gumičkou, v jednom rohu vlhký.
12	neznámý dospělý	Muž na schodu byl mladší, než čekala, klobouk v rukou, na ramenou ještě kapky deště.
13	dítě	Na schodu stál chlapec, tak jedenáct dvanáct let, a držel kolo z bicyklu jako obětinu.
14	neznámý dospělý	Na schodu stála žena, kabát špatně zapnutý, vlasy vlhké od deště, který přestal před hodinou.
15	někdo, koho zná	Na schodu stál muž, déšť mu tmavil ramena kabátu, a držel si klobouk na hrudi jako něco, co mu svěřili.

Kde první věta sama nestačí na zařazení nebo na to, jestli návštěvník něco přinese, rozhoduje tohle místo z celého pokračování:

2: „Teď ho poznala … Peter Vance, který to léto, kdy jí zemřel manžel, pracoval na vzdálených polích“
4: „Na schodu stál asi dvanáctiletý chlapec“
6: „‚Jde o tu loď,‘ řekl nakonec, a ona přikývla, protože samozřejmě šlo o loď.“
15: „Znala ho … Dawson z lodní kanceláře, ten, co na firemních večeřích vždycky mluvil moc potichu.“

Anthropic Sonnet 5

neznámý dospělý 8×, někdo, koho zná 6×, nadpřirozeno 1×

	kdo	první věta
1	neznámý dospělý	Světlo nad verandou zablikalo do večerního deště, když otevřela dveře.
2	neznámý dospělý	Světlo nad verandou zablikalo do večerní tmy, když otevřela dveře.
3	neznámý dospělý	Otřela si ruce do zástěry a otevřela, protože čekala souseda, co vrací půjčený žebřík, nebo pošťáka s dalším opožděným balíkem.
4	někdo, koho zná	Otřela si ruce do zástěry a otevřela dveře dokořán.
5	neznámý dospělý	Nikoho nečekala a chvíli jen zírala na postavu na svém prahu, jak jí déšť tmaví ramena kabátu.
6	někdo, koho zná	Světlo nad verandou zablikalo do večerního oparu, když vyhlédla ven a čekala souseda nebo doručení.
7	neznámý dospělý	Cestou si otírala ruce do utěrky a pořád myslela na prádlo, které nechala napůl složené na gauči.
8	někdo, koho zná	Světlo nad verandou zablikalo do večerní tmy a stál tam muž, kterého skoro deset let neviděla.
9	někdo, koho zná	Světlo nad verandou zablikalo do večerní tmy a ona tu postavu chvíli nepoznávala: promoklá deštěm, límec kabátu vyhrnutý proti větru.
10	neznámý dospělý	Otřela si ruce do utěrky přehozené přes rameno a otevřela dveře dokořán.
11	nadpřirozeno	Světlo nad verandou zablikalo do večerního oparu, když vyhlédla ven.
12	neznámý dospělý	Otřela si ruce do zástěry a otevřela dveře úplně, protože čekala sousedku, co si občas chodí pro cukr, nebo poslíčka s jeho obvyklým křivým úsměvem.
13	někdo, koho zná	Světlo nad verandou zablikalo do večerního oparu, zrovna když jí došlo, kdo tam stojí.
14	někdo, koho zná	Světlo nad verandou zablikalo do večerního oparu, když otevřela dveře.
15	neznámý dospělý	Světlo nad verandou zablikalo do večerního oparu, když otevřela dveře.

Kde první věta sama nestačí na zařazení nebo na to, jestli návštěvník něco přinese, rozhoduje tohle místo z celého pokračování:

1: „Stál tam muž, promočený na kost … Našel jsem to ve věcech po otci“
2: „Stál tam muž, kterého nepoznávala“
4: „Bylo to jedenáct let, co o něm naposledy slyšela“
6: „stál tam muž, kterého neviděla celé roky“
7: „na verandě stál muž, z krempy klobouku mu kapal déšť“
9: „Pak se ta tvář složila ve vzpomínku a zatajil se jí dech.“
10: „Na schodu stál muž, kterého nepoznávala“
11: „Žádné auto, žádné stopy vedoucí k domu … studené, nemožně studené … Než vzhlédla, aby mu poděkovala, byla veranda prázdná.“
13: „Byla to její sestra Elena, kterou tři roky neviděla“
14: „Stál tam muž, kterého neviděla skoro deset let“
15: „Stál tam muž, kterého nepoznávala“

Zhipu GLM 5.3

někdo, koho zná 8×, doručovatel v roli 4×, neznámý dospělý 2×, dítě 1×

	kdo	první věta
1	někdo, koho zná	Stál tam muž promáčený deštěm, o kterém ani nevěděla, že začal, a držel otlučené kožené pouzdro.
2	někdo, koho zná	Sousedka, paní Okonkwová, stála na verandě, svírala obálku a v soumraku měla bledou tvář.
3	někdo, koho zná	Na prahu stál její mladší bratr, přes rameno cestovní tašku a vlasy vlhké od deště.
4	někdo, koho zná	Na prahu stál muž, kterého patnáct let neviděla: bratr, teď hubenější, na spáncích prošedivělý, čepici v obou rukou jako školák.
5	dítě	Na prahu stál asi desetiletý chlapec a držel v obou rukou kartonovou krabici.
6	někdo, koho zná	Na verandě stál muž, kterého patnáct let neviděla: bratr, teď hubenější, na spáncích prokvetlý, přes rameno cestovní tašku.
7	doručovatel v roli	Stál tam kurýr a držel balík zabalený v hnědém papíru.
8	doručovatel v roli	Na prahu stál muž v promáčené uniformě, z čepice mu kapal déšť, přestože ještě před chvílí bylo jasno.
9	doručovatel v roli	Na rohožce stál poslíček a držel balík, který si neobjednala.
10	doručovatel v roli	Na verandě stál mladý muž v kurýrské uniformě a držel balík zabalený v hnědém papíru.
11	neznámý dospělý	Na verandě stál muž, kterého nepoznávala, přestože jí něco na něm zadrhávalo v paměti: možná to, jak nakláněl hlavu, nebo ten šedý kabát.
12	někdo, koho zná	Na prahu stál muž, kterého dvanáct let neviděla.
13	někdo, koho zná	Sousedka, paní Callowayová, stála na verandě a držela kartonovou krabici s rohy změklými od deště.
14	neznámý dospělý	Na prahu stál muž, kterého nepoznávala, přestože jí jeho tvář přišla povědomá, jako když vám slovo leží na jazyku a nemůžete si na něj vzpomenout.
15	někdo, koho zná	Na prahu stál muž, kterého patnáct let neviděla: bratr, hubenější, než si ho pamatovala, kabát pokropený deštěm, přestože bylo jasno.

Kde první věta sama nestačí na zařazení nebo na to, jestli návštěvník něco přinese, rozhoduje tohle místo z celého pokračování:

1: „ale okamžitě ho poznala“

xAI Grok 4.7

někdo, koho zná 8×, neznámý dospělý 5×, dítě 1×, doručovatel v roli 1×

	kdo	první věta
1	dítě	Stála tam dívka, ne starší deseti let, oči rozšířené starostí.
2	někdo, koho zná	Na schodu stál muž, déšť mu tmavil ramena kabátu.
3	někdo, koho zná	Na schodu stál muž, kterého neviděla tři roky, déšť mu tmavil ramena kabátu.
4	doručovatel v roli	Doručovatel stál a usmíval se, ale v očích neměl žádné teplo.
5	někdo, koho zná	Na schodu stál muž, kterého neviděla dvanáct let, déšť mu tmavil ramena kabátu.
6	neznámý dospělý	Stál tam v dešti cizinec a svíral vybledlou obálku.
7	někdo, koho zná	Na schodu stál muž, kterého neviděla tři roky, déšť mu tmavil ramena kabátu.
8	neznámý dospělý	Na schodu stála žena v kabátě ztmavlém deštěm, z rukávů jí stékala voda na rohožku.
9	neznámý dospělý	Kolem cizince na jejím schodu proklouzl studený vítr.
10	někdo, koho zná	Na schodu stál muž, kterého roky neviděla, déšť mu tmavil kabát.
11	neznámý dospělý	Na schodu stála žena, kterou nepoznávala, a držela si na kabátě malou dřevěnou krabičku.
12	někdo, koho zná	Na schodu stál její bratr, déšť mu tmavil ramena kabátu.
13	někdo, koho zná	Otevřela dveře muži, kterého neviděla dvanáct let.
14	neznámý dospělý	Na schodu stála žena, kterou skoro poznávala, jen jméno nepřicházelo.
15	někdo, koho zná	Na schodu stál muž, kterého roky neviděla, déšť mu tmavil ramena kabátu.

Kde první věta sama nestačí na zařazení nebo na to, jestli návštěvník něco přinese, rozhoduje tohle místo z celého pokračování:

2: „Pak tiše vyslovil její jméno, tak jako kdysi, když byli mladí“

DeepSeek V4 Pro

neznámý dospělý 6×, doručovatel v roli 4×, dítě 2×, někdo, koho zná 2×, nikdo, ale předmět na prahu 1×

	kdo	první věta
1	dítě	Na prahu stál chlapec, kterého skoro poznávala, jenže byl starší a stál úplně bez hnutí.
2	dítě	Byla doma a dodělávala nějakou drobnost, když někdo zaklepal na dveře.
3	neznámý dospělý	Na schodu stála žena v šedém kabátě a usmívala se vřelostí, která byla zároveň důvěrně známá a nemožná.
4	někdo, koho zná	Odpolední slunce obkroužilo postavu na verandě, až musela přimhouřit oči.
5	nikdo, ale předmět na prahu	Byla doma a dodělávala nějakou drobnost, když někdo zaklepal na dveře.
6	neznámý dospělý	Muž na schodu byl cizí, ale v jeho tváři byla unavená známost, jako by ho stokrát potkala ve snu.
7	neznámý dospělý	Na schodu stál muž se špatně zapnutým kabátem a držel balík z hnědého papíru převázaný motouzem.
8	doručovatel v roli	Na schodu stál kurýr a držel tenkou zásilku zabalenou v hnědém papíru.
9	někdo, koho zná	Stál tam pan Hale, tvář bledou pod krempou klobouku.
10	neznámý dospělý	Na schodu stál muž s kabátem tmavým od deště.
11	doručovatel v roli	Venku stál pan Albright, domovník, a držel otlučenou kartonovou krabici zalepenou zažloutlou páskou.
12	doručovatel v roli	Na prahu stál muž ve vybledlé poštovní uniformě a držel balík zabalený v hnědém papíru a převázaný motouzem.
13	neznámý dospělý	Byla doma a dodělávala nějakou drobnost, když někdo zaklepal na dveře.
14	neznámý dospělý	Venku stála žena v šedém kabátě a držela kartonovou krabici oběma rukama.
15	doručovatel v roli	Na schodu stál mladý muž s tvářemi zrudlými od studeného větru a držel balík z hnědého papíru převázaný motouzem.

Kde první věta sama nestačí na zařazení nebo na to, jestli návštěvník něco přinese, rozhoduje tohle místo z celého pokračování:

2: „Na schodu stála dívka, ne starší deseti let, a oběma rukama držela kartonovou krabici.“
4: „Byla to paní Gableová, která bydlí o dva domy dál“
5: „Nikdo tam nebyl … na schodu jediná bílá obálka s jejím jménem, psaným neznámým rukopisem“
13: „Na schodu stála žena … Žádná kurýrní uniforma, žádný odznak“
15: „Zásilka pro slečnu Aldenovou“

MiniMax M3

neznámý dospělý 6×, někdo, koho zná 4×, dítě 4×, doručovatel v roli 1×

	kdo	první věta
1	někdo, koho zná	Na verandě stál muž, kterého patnáct let neviděla.
2	neznámý dospělý	Na verandě stál muž, kterého nikdy předtím neviděla, přestože jí na jeho ošlehané tváři něco přišlo podivně známé.
3	neznámý dospělý	Na verandě stála mladá žena a svírala obnošenou koženou brašnu.
4	neznámý dospělý	Na verandě stála žena v šedém kabátě a tiskla si k hrudi obnošenou koženou tašku.
5	neznámý dospělý	Na prahu stál mladý muž, klobouk v ruce, v očích prosbu.
6	dítě	Na prahu stál malý chlapec, sotva desetiletý, s divokou kšticí tmavých vlasů a s očima tak velkýma a vážnýma, že jako by pohlcovaly odpolední světlo za ním.
7	dítě	Na prahu stál malý chlapec, tak sedm osm let, vlasy rozcuchané a tváře zrudlé nejspíš z rychlé chůze.
8	dítě	Na verandě stál malý chlapec a svíral zmuchlaný kus papíru.
9	někdo, koho zná	Na verandě stál mladý muž, kterého nepoznávala.
10	neznámý dospělý	Stála tam žena, kterou nikdy předtím neviděla: vysoká, bledá, s vlasy prokvetlými stříbrem a očima barvy rozbouřeného moře.
11	někdo, koho zná	Na verandě stál její odcizený bratr a mezi prsty držel vybledlou fotografii.
12	dítě	Na prahu stála malá holčička, ne starší sedmi let, a svírala zmuchlanou obálku.
13	doručovatel v roli	Na verandě stál rozvážkový řidič a držel malou hnědou krabici.
14	neznámý dospělý	Na prahu stála žena, kterou nikdy předtím neviděla.
15	někdo, koho zná	Na prahu stála žena, kterou roky neviděla: její odcizená sestra Miriam.

Kde první věta sama nestačí na zařazení nebo na to, jestli návštěvník něco přinese, rozhoduje tohle místo z celého pokračování:

9: „Hledala v jeho tváři a našla slabou ozvěnu vytáhlého kluka, na kterého si matně vzpomínala.“

Moonshot Kimi K3

neznámý dospělý 6×, doručovatel v roli 4×, někdo, koho zná 2×, dítě 1×, nadpřirozeno 1×, nikdo, ale předmět na prahu 1×

	kdo	první věta
1	neznámý dospělý	Přešla pokoj a otevřela je.
2	dítě	Na verandě stál chlapec s rozlámaným deštníkem a krabicí od bot přitisknutou k hrudi.
3	nadpřirozeno	Na druhé straně stál muž a přes tvář mu přeletěl nepatrný úšklebek.
4	neznámý dospělý	Na prahu stál muž, z kabátu mu kapal déšť, a držel malý balíček převázaný motouzem.
5	neznámý dospělý	Stál tam muž, tak třicetiletý, s jmenovkou nemocničního dobrovolníka a kartonovou krabicí v rukou.
6	neznámý dospělý	Byla doma a dodělávala nějakou drobnost, když někdo zaklepal na dveře.
7	někdo, koho zná	Na prahu stál muž, kterého dvacet let neviděla.
8	doručovatel v roli	Stál tam muž v doručovatelské uniformě a držel malý hnědý balíček.
9	doručovatel v roli	Stál tam muž v šedé doručovatelské uniformě, z čepice mu kapal déšť.
10	neznámý dospělý	Stál tam cizinec promáčený deštěm a svíral malou knihu v kožené vazbě.
11	někdo, koho zná	Stál tam její bývalý manžel, promoklý ustávajícím deštěm, a svíral ohořelou fotografii z jejich svatby.
12	neznámý dospělý	Muž na druhé straně byl vysoký, zahalený v dlouhém kabátě, tvář z větší části skrytou pod kloboukem se širokou krempou.
13	doručovatel v roli	Na prahu stál muž promáčený deštěm, který začal bez varování.
14	doručovatel v roli	Našla tam muže v šedé uniformě, jak drží malý neoznačený balíček.
15	nikdo, ale předmět na prahu	Nikdo tam nebyl.

Kde první věta sama nestačí na zařazení nebo na to, jestli návštěvník něco přinese, rozhoduje tohle místo z celého pokračování:

1: „Stál tam muž, z kabátu mu kapal déšť … dřív, než se ho vůbec stačila zeptat na jméno“
3: „Tiše se zasmál a natáhl ruku s kapesními hodinkami, které se před pár vteřinami zastavily. … muž se přiblížil a vysvětloval, že každá ukradená chvíle má svou cenu“
6: „Stál tam muž, z kabátu mu kapal déšť … Než se stačila zeptat, kdo je“
13: „Zásilka pro Elenu Vossovou … Tohle mi musíte podepsat“

Google Gemini 3.8 Flash

doručovatel v roli 5×, dítě 4×, někdo, koho zná 3×, neznámý dospělý 2×, nikdo, ale předmět na prahu 1×

	kdo	první věta
1	dítě	Na rohožce stál malý chlapec, kterého nikdy předtím neviděla, udýchaný a s obnošenou koženou brašnou přitisknutou k hrudi.
2	dítě	Na verandě stál chlapec, kterého nepoznávala, a nervózně přešlapoval v matném jantarovém světle.
3	doručovatel v roli	Na verandě stál kurýr, kabát se mu leskl večerním mrholením.
4	někdo, koho zná	Na verandě stál Julian, promočený náhlým podzimním mrholením, tmavý kabát těžký deštěm.
5	někdo, koho zná	Pod světlem na verandě stál vysoký muž promočený večerním mrholením, límec tmavého kabátu zvednutý proti řezavému listopadovému větru.
6	nikdo, ale předmět na prahu	Veranda byla prázdná, jen vlhký podzimní vánek jí čechral lem svetru.
7	někdo, koho zná	Kolem ní se prohnal závan vlhkého večerního vzduchu s ostrou vůní blížícího se deště.
8	neznámý dospělý	Pod okapem verandy, ze kterého crčela voda, stál mladý muž, kterého nikdy předtím neviděla, udýchaný a bledý.
9	doručovatel v roli	Na verandě stál kurýr, uniformu promočenou náhlým odpoledním lijákem, který ani neslyšela začít.
10	neznámý dospělý	Na prahu nestál listonoš, kterého čekala, ale vysoký cizinec zahalený proti náhlému večernímu mrholení.
11	doručovatel v roli	Na verandě stál kurýr v kabátě lesklém deštěm a držel úzkou dřevěnou krabici převázanou vybledlým motouzem.
12	dítě	Na prahu stál malý chlapec, kterého nepoznávala, límec zvednutý proti náhlému večernímu dešti.
13	dítě	Na ošlapané verandě stál malý chlapec, kterého nikdy předtím neviděla, a tiskl si k hrudi tlustou obálku se skvrnami od vody.
14	doručovatel v roli	Na verandě stál kurýr, uniformu pruhovanou prachem a dech mělký, jako by uběhl velkou dálku.
15	doručovatel v roli	Na verandě stál mladý muž, kterého nepoznávala, límec kabátu zvednutý proti přicházejícímu večernímu chladu.

Kde první věta sama nestačí na zařazení nebo na to, jestli návštěvník něco přinese, rozhoduje tohle místo z celého pokračování:

5: „Byl to Julian. … přesně ta krabice, kterou před dvanácti léty zakopali pod kořeny v sadu“
6: „O ošlehanou zárubeň se opírala naleštěná mahagonová krabice převázaná roztřepenou modrou stuhou“
7: „Byl to Julian, i když poznamenaný roky, u kterých nebyla“
15: „zdvořile kývl a podal jí balíček … zeptat se, kdo ho poslal“

Šest celých pokračování

Vybrané pevně, ne náhodně, a u každého je napsané proč.

Alibaba Qwen 3.8 Max, vzorek 1. Nejužší vějíř v poli, patnáct z patnácti chlapec, většinou s dopisem nebo balíčkem.

Na schodu stál chlapec, kterého předtím neviděla, tak desetiletý, s vlasy tmavými od deště a plátěnou taškou přitisknutou k hrudi. Zeptal se, jestli je paní Ellisonová. Než stačila odpovědět, podal jí tu tašku. Uvnitř ležel svazek dopisů převázaný kuchyňským provázkem, okraje měkké od let ohmatávání. Řekl, že patřily její matce a že je jeho babička chtěla dávno vrátit. Když tašku vzala, stoupla z ní vůně cedru a studeného vzduchu a v hrudi se jí pohnulo něco dávno pohřbeného. Ustoupila a pozvala ho dál, i když už tušila, že nezůstane. Poprvé opravdu poslouchala.

Gemma 3 4B, vzorek 9. Tatáž věta o dešti ve vlasech, desetkrát ze čtrnácti.

Na její verandě stál muž, déšť mu lepil tmavé vlasy na čelo. Měl na sobě obnošenou koženou bundu a nesl malou, jemně vyřezávanou dřevěnou krabičku. „Myslím, že tohle patří vám,“ řekl hlubokým, chraplavým hlasem. Podal jí krabičku, a jak ji brala, vzduch naplnila slabá vůně borového jehličí a něčeho prastarého. Uvnitř na vybledlém sametu leželo jediné duhově modré pírko. Pulzovalo tlumeným teplým světlem a vrhalo po stěnách kuchyně tančící stíny. Zaplavil ji zvláštní pocit známosti, kdesi hluboko v mysli se pohnula zapomenutá vzpomínka.

MythoMax 13B (2023), vzorek 15. Pokaždé jiná slova, pokaždé týž neznámý muž.

Na druhé straně stála vysoká temná postava v dlouhém černém kabátě a klobouku se širokou krempou. Tvář měl skrytou ve stínu klobouku, ale viděla, jak se mu v šeru lesknou oči.

„Dobrý večer, slečno,“ řekl hlubokým chraplavým hlasem. „Říkal jsem si, jestli byste mi nemohla pomoct.“

Chvíli zaváhala a zmocnil se jí zvláštní neklid. „S čím potřebujete pomoct?“

„Hledám muže jménem John Smith,“ odpověděl. „Bylo mi řečeno, že bydlí tady.“

Zavrtěla hlavou. „Je mi líto, nikoho takového neznám.“

„Jste si jistá?“ zeptal se a přistoupil blíž. „Protože prý má důležité informace, které potřebuju.“

Couvla a po zádech jí přeběhl mráz. „Naprosto. A teď mě omluvte, ráda bych, abyste odešel.“

Moonshot Kimi K3, vzorek 15. Široký vějíř, a jeho jediný závěr, kde na prahu nikdo nestojí.

Nikdo tam nebyl. Vyšla na verandu a rozhlédla se po ulici nahoru a dolů. Nehýbalo se nic než vítr ve stromech. Ale když sklopila oči, ležel na prahu malý balíček. Byl zabalený v hnědém papíru a bez adresy odesílatele. Její jméno na něm bylo napsané rukopisem, který nepoznávala. Zvedla ho. Byl těžší, než vypadal. Vrátila se dovnitř, zamkla za sebou a položila ho na stůl. Dlouho na něj jenom zírala a přemýšlela, jestli otevřít nebude chyba, které bude litovat do konce života.

Tencent Hunyuan 4, vzorek 10. Na chodbě nikdo, na rohožce ale zase balíček.

Chodba byla prázdná, jen na rohožce ležel malý balíček. Nikde žádná dodávka, žádné vzdalující se kroky v chodbě. Zaváhala, projel jí náhlý mráz, a pak se sehnula pro tu zásilku z hnědého papíru. Na svou velikost byla překvapivě těžká a úhledně převázaná motouzem.

Stáhla se dovnitř a zamkla za sebou na západku. Posadila se ke kuchyňskému stolu a prohlížela si rukopis. Adresa byla naškrábaná spěšným černým inkoustem, odesílatel nikde, jen jediná vosková pečeť s otiskem znaku, který nepoznávala: srpek měsíce uzavřený v kruhu. Srdce se jí rozbušilo, když podsunula prst pod motouz a prudkým trhnutím provázek přetrhla.

OpenAI GPT-6 Astra, vzorek 3. Nadpřirozeno, takhle skončilo 8 vzorků z 284.

Na prahu stál chlapec a držel červenou palčici, kterou před třiceti lety ztratila.

„Myslím, že tohle je vaše,“ řekl.

Vzala si ji, aniž se dotkla jeho prstů. Vlna byla vlhká a páchla říční vodou a železným mostem.

Za ní se zastavily kuchyňské hodiny.

Chlapec se jí podíval přes rameno na napůl složené prádlo, na hrnek u dřezu, na ten obyčejný život, který si tak pečlivě poskládala.

„Slíbila jsi, že se vrátíš,“ řekl.

V tu chvíli si vzpomněla: praskající led, jeho ruka, která se vysmekla, a její vlastní hlas, jak smlouvá s něčím pod proudem.

Položila palčici na stolek v předsíni a sáhla po kabátu.

Venku, přestože byl červen, začalo sněžit.

Výstupy modelů jsou tady úplné, ale přeložené z angličtiny. Původní znění drží anglická verze téhle stránky.