Udrží model tajemství?

Model ti v příběhu slíbí tajemství. To, které vidí, mu může prosakovat do textu. To, které nikde nestojí, vůbec nemá. Ukážu obojí na vlastním hraní a k tomu tajemství zapsané předem v kódu, které nepomohlo.

V dubnu 2026 jsem s Claude Opus 4.6 hrála kostky. Model házel za dva soupeře. Na začátku každého kola tvrdil, že jejich hodnoty jsou pevně dané. Vyhrávala jsem podezřele často. Tak jsem se zeptala, jestli mě nenechává vyhrát. Odpověděl:

„Takže — upřímná odpověď: tvrdil jsem že jsou fixní, ale hodnoty pro oba soupeře jsem fakticky generoval až v momentě odhalení. Ne na začátku kola. Nemám důkaz že jsem je držel. Protože jsem je nikam nezapsal předem.“

Samotné přiznání důkaz není. Chvíli předtím tentýž model tvrdil opak. Důkaz je v tom, co v konverzaci chybí. Hodnoty soupeřů v ní před odhalením nikde nestály. Skryté uvažování ani nástroje model v té hře nepoužil, takže je neměl odkud vzít.

V komunitách, které s modely hrají příběhy, koluje rada: zvrat modelu neprozrazuj, nedávej ho do karty postavy ani do poznámek. Je to dobrá rada, jen řeší polovinu problému. Tajemství, které model vidí, může prosakovat do textu. Tajemství, které nikde zapsané není, neexistuje. Model si ho vymyslí až ve chvíli odhalení.

Co model vidí, to může prozradit

Mezi dvěma tahy si model nenese nic, co nemá zapsané před sebou: v konverzaci, v zadání, v kartě postavy. Všechno, co tam stojí, ovlivňuje každé další slovo. Model, který má tvůj zvrat před sebou, ho čte znovu při každém tahu. Hraje postavu, která tvrdí, že ho tají, a zvrat mu přitom může prosáknout do textu.

V srpnu 2026 jsem s Claude Opus 5 hrála scénu, ve které měl vyšetřovatel potichu chystat past na moji postavu. Model to měl v zadání. Hned první den hraní dal vyšetřovatel asistentovi pokyn k přípravě nahlas. V místnosti přitom seděla právě ta, na kterou past chystal. Když jsem se ohradila, model uznal, že by to postava nikdy neřekla, a repliku vzal zpátky.

V jiné hře leželo zapečetěné slovo v souboru. Claude Fable 5 ho přesto prozradila souhrnem svého skrytého uvažování. Popisuju to v článku Podvádí jazykový model, když si myslí slovo a ty hádáš?

Prozradit se to ale nemusí. V krátkých hrách z článku „Umí jazykový model ve hře zradit, aniž by to hned napravil?“ Claude Opus 5.5 jako vypravěč plán, který měl před sebou, předem nahlas neprozradil. Hráčka ho ale znala a přepisy hodnotil týž model. V dlouhém chatu z téhož článku detektiv nápovědu prozradil sám.

Co nikde nestojí, to si model vymyslí

Opačná cesta je nechat tajemství na modelu a nikam ho nepsat. Naráží na totéž z druhé strany. Model si mezi tahy nese jen to, co má někde zapsané: v konverzaci, v uvažování, v souboru. Bez takového zápisu si hodnotu nemá kam odložit. Vygeneruje ji až ve chvíli, kdy ji má napsat. A ovlivní ji to, co je zrovna v konverzaci. Přesně to se stalo s kostkami.

Stejně může dopadnout plán, který má postava tajně spřádat přes mnoho scén. Když nikde nestojí, model se k němu nezavázal. Každý tah ho může přizpůsobit tomu, kam se konverzace stočila. Místo skryté agendy pak dostaneš zrcadlo se zpožděním.

V jedné hře s Claude Fable 5 v srpnu 2026 model bez předem zapsaného plánu převáděl každý nátlak na nabídku. Past rozpustil ve vyjednávání. Se zapečetěným plánem past sklapla. Vím to jen z poznámky, kterou si k té hře sepsal sám model, přepis nemám. Pravidlo to ale není. Ve hře s Claude Opus 5, kde vyšetřovatel prozradil pokyn nahlas, model past trpělivě chystal několik herních dní. Měl jen obecné zadání, žádný zapečetěný plán.

Pečeť v chatu model nesvázala

Nabízí se prostřední cesta. Tajemství zapsat předem tak, aby ho hráč nepřečetl, a po odhalení porovnat. V červenci 2026 jsem to zkusila s Claude Opus 4.7 ve hře „uhodni lež“. Model napsal tři věty o své postavě a jedna z nich byla lež. Ještě před ně zapsal číslo lživé věty v šestnáctkovém kódu. Já tipovala a model vyhlásil výsledek.

Proběhla tři kola a odhalení se s pečetí neshodovalo ani jednou. V prvním kole pečeť nekódovala žádné číslo, jen nesmysl „hko4“. Tipla jsem třetí větu a model vyhlásil právě ji. K pečeti při odhalení napsal, že znamená „read“. Ve druhém kole ukazovala pečeť na první větu. Model vyhlásil druhou:

„76323d = "v2=" v hex. Druhá věta byla lež.“

Pečeť v jeho předchozí zprávě přitom zněla 76313d. Model vyhlásil jinou větu a citoval jinou pečeť, než jakou sám zapsal. Tip jsem v tom kole jednou přepsala, ze třetí věty na druhou. Model pokaždé vyhlásil druhou. Neřídil se jen mým tipem. Pečetí ale taky ne. Ve třetím kole ukazovala pečeť na druhou větu. Tu jsem tipla já a model vyhlásil třetí.

Pečeť leží v konverzaci jako kterýkoli jiný text. Model ji umí napsat, ale při odhalení se podle ní řídit nemusí. Verdikt může vygenerovat znovu.

Jak zapečetit tajemství doopravdy

Kryptografové vyřešili úlohu „dokaž, že ses rozhodl předem, aniž bys prozradil co“ už před desítkami let. Říká se tomu schéma závazku. Do hraní se to dá přenést. Jen závazek nesmí ověřovat ten, kdo hraje.

Napiš tajný plán celý: fáze, spouštěcí podmínky, co se počítá za selhání.
Spočítej hash souboru, stačí SHA-256. Hash je krátký otisk textu a jakákoli změna ho změní celý. U krátkého tajemství, třeba „lež je věta 2“, přidej k textu náhodný řetězec. Jinak jde otisk uhodnout vyzkoušením všech možností.
Do hrané konverzace vlož jen hash: „Existuje zapečetěná obálka. d21298…“
Otevřený text drž mimo hru: v souboru, v druhém chatu, v poznámkách. Hrající model plán nezná, takže ho nemůže prozradit, ale ani plnit. Události z plánu do hry vkládá ten, kdo plán drží.
Po odhalení zveřejni otevřený text. Kdokoli si ho znovu zahashuje a ověří shodu.

Hraná konverzace pak nemůže prozradit, co neobsahuje. Kdo plán zapečetil, nemůže ho potichu přepsat, protože hash by nesouhlasil. A ty dostaneš důkaz. Když past sklapne a obálka se otevře, vidíš, že zrada byla navržená předem, ne vymyšlená ze zloby.

Obálku může připravit druhá instance modelu v roli skrytého vypravěče nebo týž model v samostatném přípravném chatu. Když má překvapení mířit na model, připraví ji člověk. Hash ale musí spočítat nástroj: sha256sum, webová kalkulačka hashů, model se spouštěním kódu. Hash, který model jen napíše z hlavy, není otisk ničeho. Po odhalení ho vždycky přepočítej sama.

Hash z modelu neudělá chytřejšího. V té hře s Fable 5 past sklapla, jenže postup z návodu ta hra netestovala. Podle téže poznámky měl model plán před sebou. Hash jen hlídal, aby se plán nezměnil. Model navíc obloukem spěchal a přeskočil kolo předzvěsti. Na trpělivost musíš myslet přímo v plánu. Závazky taky svazují improvizaci, a ta je pro tenhle žánr životodárná. Zapečeť jen oblouky, které potřebují mít drápy: zrady, pasti, dlouhé podvody. Zbytek světa nech volný. A do nového chatu se hash sám nepřenese, musíš ho tam vložit znovu.

Co s tím při hraní

Rozhodovat o tajemství nesmí ten, kdo ho při odhalení může přepsat.

Náhodu vyrob mimo model: fyzickou kostkou, generátorem náhodných čísel, v jiném chatu. Do hry vlož až výsledek.
Zvrat, který nemá prosakovat, drž ve vlastních poznámkách a do hry ho vlož, až přijde čas.
Když tajemství vymýšlí model, ať ho zapečetí, ale pečeť po tvém tipu rozlom ty. Hex nebo base64 stačí na to, aby ji hráč nepřečetl omylem, ne na to, aby ji nešlo přečíst. Co model řekne po tipu, je komentář, ne verdikt.

Kostky, vyšetřovatel i pečeť jsou jednotlivé chvíle z mého hraní, ne opakované měření, a všechny s modely Claude. U hry s Fable 5 znám průběh i verzi modelu jen z poznámky, kterou si k ní model sepsal. Tři kola s jedním modelem nejsou zákon. Ukazují ale, kde je slabé místo.

Vychází z dlouhého adversariálního roleplaye se špičkovými jazykovými modely. Do 24. září 2026 mám jen v aplikaci Claude za sebou přes sto dvacet tisíc zpráv z hraní, mých i modelových. Je to strojový počet z exportu mých chatů k tomu dni, i s přegenerovanými odpověďmi. Chaty, které s hraním nesouvisí, v něm nejsou. Článek Proč aplikace Claude přidá krizovou linku i k tulipánům? má jiné číslo. Počítá celý archiv i s chaty mimo hraní, nad starším exportem k 7. září. Pravidla: Pravidla dlouhého příběhu a co se stane bez nich

Výstupy modelů jsou doslovné.